Hus a jeho odkaz - Brno Střední

Petr Rohan

Sermon • Submitted a year ago

0 ratings

· 16 views

Notes

Transcript

HUS JEHO ŽIVOT PŘEHLED

Husovo narození

O Husově narození se toho mnoho neví neboť matriky nařídil vést až Tridentský koncil 1563 a zavádět se ve skutečnosti začali teprve v 17. století. Rok Husova narození lze tedy jen s větší či menší mírou přesnosti odhadovat. Odhady se nejčastěji točí kolem let 1370 či 1371. Stejně nejisté jako rok je i místo Husova narození. Diskutuje se zda se Hus narodil v Husinci u Prahy nebo v jihočeském Husinci, který byl v té době městysem.  Pro Husinec v jižních Čechách u Prachatic hovoří skutečnost, že nad Husem během jeho studií držel ochranou ruku mistr Křišťan z Prachatic (podporoval Husa). Pro Husinec u Prahy zase záznam z roku 1400, kde se píše o jistém Janovy Michalův z Husince, kraj Boleslavský, který se přihlásil k vysvěcení na kněze. Ovšem odkaz nemusí být na místo, kde se doyčný narodil, nýbrž kde momentálně působil.

Husovo rodinné zázemí

Z inkriminovaného záznamu vyplývá (pokud se tedy jedná o našeho Husa), že Otec se jmenoval Michal (podle dohadů snad sedlák a nebo povozník, nebo dokonce zchudlí šlechtic). Na Husa však měla nejspíš větší vliv matka, která byla snad zbožná. Prý učila Husa říkati: „matka má mě učila řiekati: Amen, tak bóh daj.“. Od roku 1480 existuje tradici, že Husova matka vedla malého Husa z Husince do Prachatic do školy. Říká se také, že cestou několikráte poklekla a modlila se za něho k Bohu. Z prosby Husa před smrtí ve které žádal aby mistr Martin dal syny jeho bratra na řemeslo vyplývá, že Hus měl asi nejméně jednoho bratra.

Husova doba

Morové rány hubící až 30% populace v Evropě, války, hladomory, Středověk na přelomu 11 a 12. stol. Velké hereze v důsledku ekonomických agrárních krizí. Urbanizace, nárůst vzdělanosti. Laici začínají konfrontovat život církve s evangeliem. Mnozí se shromažďůjí samostatně mimo kontrolu církve. Kathaři (temný Bůh Jahve, Dobrý Bůh – nový zákon) oddělují SZ a NZ. Radikalizace Božího slova (chudá církev)  buď povstání  nebo radikální následování Krista. K těmto se přidávají někteří Františkáni (spirituální bratří- chtěli vyhlásit chudobu církve a někteří přešli do revoluce. Joachim da Fiore – nauka o trojím věku. Doba Otce- SZ, Doba Syna- NZ, Doba DS- doba obecného míru. (Důsledek libertinismu- souložit, pít je možno neboť jsme již spaseni). Fra Dolcino- násilím přivolávali příchod Antikrista aby mohl přijít Kristus. 13. a 14. století Problém bohatství církve. Boj o investituru, zápas o moc nad světem. Rozpolcenost křesťanů komu má se poddávati zda papežské či císařské moci. Rozpolcenost v církvi je vyvolána také poplatnými theology. Boj o investituru zplodil schizma papežské. Trauma spočívá v tom, že svátosti (magicky vnímané) mohl právoplatně vysluhovat kněz v právoplatné apoštolské sukcesi. Totiž jmenován správným biskupem, jenž byl jmenován správným papežem. Pokud to tak není, pak je středověký člověk znejistěn ve věcech spásy.

Jak obnovit církev?

Na univerzitách jsou nejlepší mozky evropy. Na univerzitách se píše tak složitě, že tomu nikdo nerozumí a tak vzniká hnutí via nova, které se vrací k prožívání Krista v srdci (Kempenský, Milíč, Waldhauser). Tato reforma zasahuje Čechy. Hospodářská krize, Sociální bouře, popudlivý morální život, jazykové problémy při mši. Reforma proti světské moci, ale také moci církevní.

Vzdělání

První školní vzdělání získal Hus pravděpodobně v Prachaticích, kde působil jako zpěvák chrámového sboru. Kolem roku 1386 se dostal na Pražskou univerzitu, kde jej zřejmě od roku 1490 podporoval (zřejmě jako svého fámula pomocníka) Mistr Křišťan z Prachatic (vyníkající astronom, lékař a matematik a od tohoto roku již magistr). , pozdější šestinásobný rektor Karlovy univerzity. Při studiích Hus často hladověl. Ostatně jak to sám napsal:

„Byl jsem žáčkem lačným, udělaje lžíci z chleba, dotud jsem jedl hrách, až jsem i lžíci snědl.“

Nebylo tedy divu, že Hus jako mladý toužil po kněžství ve kterém viděl zajištění a růst osobní prestiźe.:

Když jsem byl žáčkem, měl jsem tehdy mysl, abych byl brzo knězem, měl dobré bydlo a rúcho, a byl lidem vzácen.“

Během studií byl Hus spíše průměrným studentem, který bral univerzitu pouze jako výtah ke kněžství. Hus se na univerzitě účastnil mnoha pitek a taškařic. Když získal nějaké peníze, tak je hned s přáteli rozhazoval. Byl též vášnivým hráčem šachu. Všeho toho později litoval.

Husova studia na univerzitě začala na tzv. artistické fakultě, která měla za úkol odstranit nedostatky původního vzdělání a připravit studenta na studium na nějaké z dalších fakult. V Husově případě na fakultě teologické. Začínalo se bakalářským studiem, kde se  žáci se nejdříve učili tzv. trivium (gramatika, rétorika a dialektika). Hus toto studium dokončil v roce 1393. Poté pokračoval Hus magisterským studiem, které zahrnovalo tzv. kvadrivium (aritmetika, geometrie, astronomie a hudba).  Toto studium zakončil Hus v roce 1396 s výsledky průměrnými. Dva roky po ukončení Hus ještě musel zůstat na artistické fakultě a učit nové bakaláře a teprve pak mohl nastoupit ke studiu na fakultě theologické. Po absolvování povinných dvou let Hus zůstal jako řádný profesor, ale zároveň studoval teologii.

V roce 1398 opisuje Hus Viklefovy filozofické  spisy, a tak se seznamuje s jeho myšlením, které jej ovlivnilo podobně jako celou řadu dalších českých mistrů  Karlovy univerzity. Husa s Viklefem spojoval zejména příklon k realismu. Podle tohoto myšlenkového směru existují v Boží mysli reálně univerzálie, totiž předobrazy či pravzory všech stvořených věcí. Tento pravzorový svět je ideální a nikoliv zkažený, tak jako svět smysly vnímatelný. Hus věřil stejně jako Viklef, že tyto pravzory lze nahlížet rozumem s pomocí Písma. Vnímané napětí mezi pravzorovým (ideálním) světem a světem vnímaným (soudobým), který jak jsme si ukázali měl k ideálu daleko, vedl či utvrzoval realisty včetně Husa v myšlence potřeby reformy. A tak se právě mezi realisty objevují reformní snahy. V Realismu a potřebě reformy společnosti i církve se Hus s Viklefem potkává. Zdánlivě podobný je Husův i Viklefův biblismus, totiž důraz na  postoj k Písmu. Oba muži si Písma vážili jako zdroje Pravdy. Na rozdíl od Vicklefa ovšem Hus zůstává v zákrytu s církevní dogmatikou a kromě Písma také přikladá ve věcech víry důležitost apoštolské tradici, vyznání víry, prvotní církve, spisů církevních Otců, kanonického práva a duchovní autoritu koncilů. Tato pomocná kritéria dle reformátorů mohla platit pouze za předpokladu, že institucionální církev bude plně respektovat Boží vůli.  Podobně jako ve věci  biblismu a autorit, se Hus držel v mezích katolické ortodoxie, také ve věci eucharistické nauky. Ve středověké církvi se vysluhování  eucharistie vnímalo magicky. Přijímání mělo spásné důsledky neboť při svátosti oltářní docházelo podle učení cŕkve k proměně substance chleba na substanci těla Kristova (tzv. transsubstanciaci). Věřící tak požíváním svátostin měl účast na Kristu a jeho milosti.  Viklef ovšem transsubstanciační nauku zpochybnil a tím vlastně zpochybnil mechanismus spásy. Bral lidem jistotu spasení na základě přijímání svátostí, když zastával remanenční nauky, nejdříve konsubstanciační a následně transsignifikační (je to pouze symbol).  Viklef také tvrdil, že svátostiny podávané knězem ve smrtelném hříchu jsou neplatné. Tím vlastně lid ve věcech spásy ještě více znejistil. Hus ovšem toto Viklefovo učení ač byl z něho obviňován nezastával. Držel se střízlivě učení transsubstanciačního, jen ve svém biblismu nahradil pojmy, když hovořil o chlebu supersubstancialis (nadpotstatném), což je pojem z LXX. Pokud jde o postoj k nehodně vysluhovaným svátostem, tam Hus hovořil o knězi nehodně vysluhujícím ve smrtelném hříchu, ale myslel tím, že takový kněz věřícím sice vysluhuje, ale sám sebe odsuzuje. To je tedy stručně Husův vztah k Viklefovy. Ve věci reformy jím byl inspirován, ale ve věci víry zůstal katolíkem. Hus byl Viklefem inspirován ještě v jedné věci a to sice v učení o Církvi. Podobně jako Viklef vnímal Hus církev jako zřízení Boží, mystické tělo Kristovo. Hlavou a ustavující mocí církve pro něj nebyla moc papežská či moc kardinálů, ale Kristus. Proto se Hus stejně jako Viklef shlíží v ideálu prvotní církve bez papeže a kardinálů, církve kristovsky chudé. Hus vidí jako hlavní problém zbohatnutí církve a získání spol. prestiže ve 4.století. Na rozdíl od Viklefa ovšem nechce revoluci. Nechce se vzepřít autoritám, uznává je, ale pouze za pŕedpokladu, že  nežijí ve smrtelném hříchu je ctí (podobný vztah má Hus k autoritě světské). Z Viklefem sdílí Hus ještě jeden pohled na církev. Vnímá, že totiž církev v jeho době trpící fiskalizmem, svatokupectvím a mnohoobročnictvím a měla by se vrátit k ideállu Kristovy chudoby. Pokud toho sama není schopna, pak jí má pomoci šlechta včele s panovníkem.  Viklef tedy Husa v něčem ovlivnil, ale někde nezískal. Kromě Viklefa měli na Husa jako reformátora měli zřejmě vliv i čeští reformisté, ale zanedbatelný. Jak známo Hus mezi českými mistr patřil k těm ve vztahu k Viklefovi spíše opatrným, srovnáme-li jeho postoje např. s postoji Štěpáná  z Pálče či Stanislava ze Znojma.

1400-1401 se Husovi dostává kněžského svěcení a jako novokněz působí coby kazatel  v kostele sv. Michala.

1401-1402 Hus zastává funkci děkana Artistické fakulty.

1402 – od tohoto roku byl ustanoven kazatelem v Betlémské kapli. Betlémská kaple byla v tu dobu významnou kazatelskou stanicí, která navazovala na starou dobrou českou tradici reformní, tedy na muže jako byl Waldhauser, Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova. Právě dle návodu žáků posledních dvou jmenovaných nechal bohatý měšťan Hanuš z Milheimu pojmenovat Betlémská. Tento název vystihoval záměr, že kaple má sloužit k sycení lidu slovem Božím. Betlémská kaple  to byl prostor, kam se vešlo zhruba 3000 lidí, tedy 1/3 obyvatel Prahy, která měla zhruba 30000 obyvatel.  Husa do Betléma doporučil předchozí reformistický kazatel Štěpán z Kolína, kterému se zamlouval Husův umírněný postoj k myšlenkám Viklefovým. Zde v Betlémě kázal Hus dvakrát denně a to česky. A právě  zde se projevilo jeho charisma kazatelské. Hus, který byl průměrným teologem se realizoval mocně právě takto v kázání a pastoraci.  Husa v jeho kazatelském působení podporoval zpočátku i pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburga, který dokonce nechal Husa promluvit na několika synodách kněžstva.

Pozn.: Poprvé Hus, tehdy již čerstvý bakalář teologie, předstoupil před synod v prosinci 1404, kdy si klérus v kostele sv. Havla připomínal památku Karla IV. Zde káral především prospěchářství a kariérismus, které vedou mnoho mladých lidí do kněžského stavu. Dotkl se i mnohoobročnictví, palčivého problému té doby. Své kázání zakončil poměrně radikálně, když připomněl, že sám Mojžíš za hříchy lidu pověsil své náčelníky na šibenici. Kázání betlémského kazatele přítomné tak nadchlo, že si jej vyžádali znovu, a tak s posvěcením arcibiskupa Hus zahájil synod i v říjnu 1405. Tentokrát kázal na slova evangelia sv. Marka 12,30 „miluj Hospodina, Boha svého…“. Na tomto synodu se Hus poprvé veřejně dotkl Wycliffa, ačkoli uběhly pouhé dva roky od chvíle, kdy mnohé z jeho tezí odmítla sama univerzita. To Husovi nevadilo, a tak vysvětlil před shromážděnými, že stejně jako Wycliff, tak i on věří, že skutečná církev není instituce, ale shromáždění předurčených ke spáse. Naposledy předstoupil před synod v říjnu 1407, to již ale bylo ve vzduchu cítit napětí, neboť odpůrci Wycliffa i české reformace již začali pozvedat hlas. Jako téma kázání si Hus vybral: „Stůjte tedy‚ opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje.” (Ef 6, 14-15). V tomto kázání chtěl Hus dokázat, že křesťanský lid stojí v boji proti ďáblovi připraven ve třech šicích – v prvním kněžstvo, ve druhém páni, a ve třetím prostý lid[5]. Zároveň tím přítomným ukazoval možnou cestu, kterou mohli reformátoři naplnit své představy o reformě církve. Cestu, kde by vzdělané a mravně pevné kněžstvo mohlo s pomocí světských pánů i za účasti zástupu věrných křesťanů dosáhnout návratu věcí k původní apoštolské čistotě a harmonii.

1403- významné datum v Husově životě. V tomto roce podává němec Jan Hubner žádost aby univerzita odsoudila 21 článku z Viklefova díla, které byli dříve odsouzeny v Londýně a přidal k nim k odsouzení ještě dalších 21.článků. Češi byli proti, ale přehlasovali je. Nominalističtí němci, tak chtěli zabránit reformě. Možná i toto odsouzení čllánků orientovalo Husa spíše než k práci univerzitní ke kázání.

1404- Nový úřad Husa vytěžoval natolik, že Hus se již dalšímu studiu tolik nevěnoval. Na theologické fakultě se na doktora studovalo 12 let. Hus však jako svého vrcholu dosáhl v roce.

1407- Roste skupina reformních měšťanů i šlechticů českého jazyka, kterou král z ekonomických a politických důvodů podporuje. Němci ztrácí převahu. U vědomí tohoto hledají oporu proti kacířské straně reformní v zahraničí. Společně s tím tlačí na arcibiskupa aby se vzdal podpory Husa a vyhrožují mu, že by mol za podporu kacířstva skončit u papežského soudu.

24.května 1408 zákaz hlásat bludné nauky a držet spisy pod hrozbou klatby.

1409 – V církvi panuje schisma (plod boje o investituru, tedy o moc). Jeden papež v Avignonu ve Francii, druhý papež v Římě. Otázkou je  který je ten pravý? Francie vypověděla poslušnost Avignonskému papeži, došlo ke vzpouře kardinálů obou papežů a Václav je žádán o pomoc ve věci koncilu, který by schisma vyřešil. Zato je mu slíbena podpora při získání říšské koruny. K uspořádání koncilu v Pise ovšem Václav potřebuje ještě i souhlas univerzity, kde mu ovšem v získání koruny nepřejí němečtí mistři podporující Ruprechta III. Václavova politického rivala. Václav si souhlas univerzity zajistí kličkou, když přeskupí hlasy. Němcům dá jeden a Čechům tři. Na koncilu byl zvolen zvolen Alexandr V. ale schisma se tím nevyřešilo. Církev nyní měla dokonce tři papeže. Odtud se datuje napětí mezi arcibiskupem a králem, neboť Zbyněk byl stoupencem papeže římského Řehoře.Tímto trpí i Hus

1410- Zbyněk hledá podporu u papeže proti Českým reformistům. Alexandr V. vydá bulu, která vystupuje proti Viklefismu a zapovídá kázat v soukromých kaplích. Jan Hus se proti bule odvolává, jsou páleny Viklefovi spisy.

1410 – v tomto roce je arcibiskupem vyhlášena nad Husem klatba.

27. června 1410 – hájí Hus a šest dalších mistrů Viklefovi reformní a filozofické názory a arcibiskup podává stížnost k papeži. Hus je předvolán k soudu, ale neuposlechne a místo sebe pošle zástupce Jana z Jesenice.

Únor 1411- pro nedostavení se Husa k soudu je nad Husem vyhlášena kardinálem Colonnou klatba.

Václav IV. Projevuje obavy o pověst českého království, a tak nutí Zajíce aby prohlásil, že v Čechách žádní bludaři nejsou. Ten odmýtá, a tak nechává Václav zabavit platy kléru. Zbyněk v reakci vyhlašuje nad Prahou interdikt, který ovšem nikdo nebere vážně. Zbyněk nakonec ustoupí i od sporu s Husem a ten považuje celou záležitost za vyřízenou. Ta ovšem vyřízena není a pokračuje

5.září 1411 Zajíc umírá

1412 v květnu dorazila bula papeže Jana XXIII. O prodeji odpustků na křížovou výpravu. Lid se proti nařízení bouří. Popraveni tři mladící. Hus se staví na stranu buřičů a tím ztrácí část královské podpory, protože z prodeje jdou prachy i do kasy krále. Vyšším duchovním jde nejen o peníze, ale doslova o život.

V září 1412 je nad Husem zpřísněna klatba. Hus se odvolává ke Kristu jako soudci, což mu později přitíží. Hus Prahu opouští aby lidu nepřitěžoval (nesměli se podávat svátosti) a pobývá na venkově.

21. června 1411 je Zikmund zvolen panovníkem v říši.Je svolán koncil do kostnice, který má konečně vyřešit schisma. Šlo o to vylepšit pověst i českého království a získat body v říši.

11. října 1414 Hus vyráží do Kostnice

3. listopadu 1414 dorazí

25. listopadu 1414 lstivě zajat a opakovaně vězněn

20. března 1415 uprchne Jan XXIII. a zůstává pouze Husova kauza.

4. května 1415 odsouzen Viklef, pálení knih

5.-8. června veřejná slyšení Husova

15.června 1415 odmýtnuto příjmání pod obojí způsobou

6. července 1415 oznámen a vykonán verdikt

Proč Hus neodvolal, když neučil?

HUS A JEHO ODKAZ

Bratři a sestry, přátelé,

během letošní sborové dovolené jsme v rámci večerních zamyšlení probírali několik kázání z Postily od Mistra Jana Husa a protože to byla zamyšlení vskutku zajímavá a inspirativní, vznikla na tomto základě myšlenka, že bychom se snad měli společně více životem a dílem tohoto reformátora zabývat a přemýšlet nad tím kdo to Hus vlastně byl a jaký je jeho odkaz pro nás? Po domluvě s členy výboru jsme se nakonec rozhodli využít této společné příležitosti, tohoto setkání, a proto také vznikl tento můj vstup nazvaný Jan Hus – jeho život a odkaz. Dříve než začneme dovolím si uvést na pravou míru ještě jednu skutečnost a to sice tvrzení z pozvánky, že to mé dnešní vstoupení bude přednáška. Proti tomu bych se rád ohradil, nepůjde o přednášku, ale spíše o reflexi či úvahu nad Husovým životem a odkazem. Toť tedy úvodem a nyní již k samotnému tématu.

Jak dobře víme, psát historii, zabývat se historii znamená vždy interpretovat. Dějiny napsané člověkem nikdy nebudou jen přesným záznamem událostí, ale vždy jsou zatíženy a zkresleny našimi výklady a dobovými pohledy. Tak to vidíme i v případě Husova životního příběhu a odkazu. Podíváme-li se na to jak byl Husův odkaz nahlížen a hodnocen, pak zjistíme, že tu máme několik různých pohledů. Konzervativní katolíci v minulosti vnímali Husův život a odkaz negativně. Vnímali jej jako rozkolníka a heretika, který přinesl do církve bouři. Obrozenci naopak přišli s Husem národovcem, bojovníkem za českou národní identitu a stát. Komunisté, ti zase měli před očima Husa jako sociálního reformátora, snad dokonce prvního komunistu. Nu a evangelíci, protestanté zase adoptovali Husa jako prvního protestanta. Atd., atd.

Který z těch pohledů byl nejblíže skutečnosti?

Nejspíš ani jeden. Jak ukázalo historické bádání. Mistr Jan nebyl ani bojovníkem za národní ideu, ani komunistou. Ač kladl sociální důrazy rozhodně nechtěl bořit zavedený řád světa a stejně tak není oprávněné vnímat Husa jako heretika či prvního protestanta, protože jak dobře víme mistr Jan byl sice reformním leč pravověrným katolíkem a nepodařilo se na něm nalézt nic čím by vybočoval z katolické ortodoxie. Ač mu bylo vyčítáno buřičství ve skutečnosti víme, že autority respektoval o čemž svědčí i jeho cesta na Kostnický koncil, kde se chtěl obhájit. Ano Husova poslušnost sice nebyla slepá jak sám tvrdil: „kdyby mi papež nařídil pískat na píšťalku, stavět věže, šít nebo tkát šaty a nadívat jitrnice, zdali by neměl můj rozum soudit, že mi papež nařídil hloupost?“, přeci jen měl respekt a buřičem nikdy nebyl. A stejně nikdy nebyl heretikem. Byl sice obviňován z remanenčního bludu Viklefova, prý učil o svátosti oltářní, že to je pouhým symbolem, , ve skutečnosti však tomu tak nebylo a mistr zůstával v zákrytu s učením o transubstanciaci, tedy věřil, že chléb a víno se při mši proměňují reálně na podstatu těla a krve Kristovy. Nu a nakonec ani příjmání pod obojí způsobou nelze Husovy přiřknout, protože to byl spíše názor a postoj Husova kolegy z fakulty Jakoubka ze Stříbra, který ispiroval utrakvisty a Hus zůstával v této otázce spíše opatrný postoj. A konečně, když Husa odsoudili na hranici ukazal se být také Mariánským ctitelem, když na smrt odcházel za zpěvu Mariánských písní. Reformní leč pravověrný katolík. Ani národovec, komunista, protestant, ale pravověrný katolík, to je mistr Jan a otázkou je čím nás tedy tento muž může dnes obohatit? Čím se z jeho odkazu můžeme inspirovat? Co je v jeho životě nadčasové a i dnes důležité:

Domnívám se, že nejméně jedna skutečnost by tu byla k zamyšlení. Sám Hus ve svém výkladu víry z roku 1412 vyjadřuje toto:

„Protož věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti; neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné....“

Jestliže nám Hus dnes něco odkazuje pak svůj postoj k Pravdě. A jestliže nás dnes chce něčím inspirovat, pak svým zápasem o ní.

Co je to ale Pravda o kterou se zde usiluje a bojuje a kde jí najít ? To je vskutku Pilátovská otázka. Je potřeba si uvědomit, že když Mistr Jan mluví o pravdě, pak nemá před očima nic z tohoto světa, nic stvořeného, nemyslí na pravdu národní, třídní ani na pravdu jednotlivých denominací, nedomnívá se, že vlastníkem pravdy by byl nějaký lidský jedinec, nebo dokonce jak to řekne klasik, že každý člověk má svou vlastní pravdu. Co je pro Husa Pravda? Na jednom místě píše:

„Až do smrti chci hájit pravdu, kterou nám Bůh dal poznat, a zvláště pravdu božského Písma“

A jinde čteme:

„Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémská, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka."

Z toho je vidno, že Pravdou mistr Jan myslí předně Boží slovo a Krista samotného, který je nad námi a jemuž máme jako Králi svůj život podřídit. Ano, o to jde když nás Hus vyzývá k zápasu o Pravdu, ne abychom se vzájemně handrkovali o své názory, nebo se soběstředně plácali po ramenou a spokojeně tetelili nad správností své praxe či teologických tradic, ale abychom podřizovali svůj život tomu kdo nás přesahuje a společně, tedy v dialogu s druhými hledali pokorně jeho pohled a vůli a té se pak i podřídili.

Podtrhněme si to slovíčko společně a v dialogu, protože tohle bychom asi do Husa nikdy neřekli, že byl člověkem dialogu. Naopak míváme tu představu, že reformátoři jen hřímali z kazatelny arogantně tu svou Pravdu a nikdy o ničem nediskutovali, ale to není přesný pohled. Hus měl tolik pokory aby se ve věcech pravdy dal poučit. Sám píše:

„Na počátku svého studia učinil jsem si zásadou, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně i radostně přijmu názor odůvodněný lépe."

To je krásná myšlenka co říkáte? Hus nebyl žádný guru teolog, ale respektoval určitou teologickou a vykladačskou tradici, byl ochoten dát se poučit a to je myslím z jeho odkazu to nejlepší pro nás a náš zápas. Je důležité abychom jako věřící i jako učitelé byli otevření a ochotní slyšet také jiné. Jiné bratry a sestry vycházející z naší tradice, ale také bratry a sestry vycházející z jiných tradic. Pokorné je vyslechněme a toho co je dobré a přesvědčivé se držme. A všimněme si možná ještě jedné věci. Držíme se podle Husa toho co je správnější nikoliv již zcela správné. I při nejlepší snaze Pravdu poznat ji nakonec vždy vidíme vidíme jen jako v zrcadle, jako v hádance. Něco nám z Pravdy vystoupí, ale vždy musíme mít tolik pokory abychom si nikdy neřekli, že to už je pravda celá.

A nakonec možná ještě jeden vhled do Husova odkazu a zápasu. Mistr Jan mluví o podřízování se Pravdě, kterou nám Bůh dává poznat, ale která nás přesahuje, mluví o podřízení se této pravdě a tím samozřejmě nemíří jen na intelektuální pokoru, ale má na mysli celý život křesťana. Pro Husa platí to co tak krásně vyjádřil jeden katolický teolog, dnes již nežijící kardinál T. Špidlík, že totiž: Pravdu, nelze oddělit od života, od spravedlnosti a od sociálních vztahů (T. Špidlík) Mistr Jan zápasil o to aby vrátil svůj i náš život k podřízenosti Kristu a tomu také obětoval svůj život: