Jak na to #3: Půst
Notes
Transcript
Půst
Jak na to #3 (Mt 6:16-18)
Jedno z velkých zklamání pro zaměstnavatele je, když na pohovor přijde člověk se skvělým životopisem, podle kterého je tím ideálním kandidátem na připravenou pozici, ale během pohovoru vyplave ne povrch, že je to tak trochu Baron Prášil, který si ten svůj životopis nafukoval. Když napíšete do životopisu, že ovládáte angličtinu na úrovni C2, ale nedokážete odpovědět na otázku „What can you tell me about your working experience?“, stanete se zklamáním.
Podobně to funguje i z druhé strany: pro nás se stane zklamáním produkt, od kterého máme velká očekávání, ale po jeho zakoupení zjistíme, že reklama byla hodnotnější než to, co jsme si přinesli domů. Obsah je totiž důležitější než to, jak to vypadá.
Ježíš své následovníky varuje, aby se jejich zbožnost ve vztahu k Bohu nestala nafouknutou reklamou a v konečném důsledku zklamáním. Ukazuje to již od začátku šesté kapitoly Matouše, kde mluví o charitě, která není charitou; o modlitbě, která není modlitbou; a dnes se pouští do hladového tématu, jímž je půst.
Tato tři témata, almužna, modlitba a půst, tvořily základ židovské zbožnosti. Ježíš se na takovou zbožnost dívá a klade nám nepříjemné otázky, kterými míří za viditelné projevy a bohulibé snahy až k samotným motivům a postojům našeho srdce před Bohem.
Biblický text: Mt 6:16-18 (ČSP)
Biblický text: Mt 6:16-18 (ČSP)
16Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. 17Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, 18abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.
Když jsem to četl poprvé, položil jsem si otázku: Co s tím? Mám se rozpovídat o postech, které jsem dříve držel? Jak ten text zpracovat do kázání, protože bych byl nerad, aby kázání byla plejádou mých myšlenek, vzpomínek a nápadů; namísto toho se modlím, aby ty myšlenky vždy vycházely z textu, který čteme. Proto se vždy ve své přípravě soustředím na kontext, text, obsah a zvěst textu.
Přiznám se, že tento text jsem vždy tak trochu přeskakoval, protože se nachází ve stínu velikána – pasáže s modlitbou Páně. Najednou přichází text, nad kterým jsem měl víc otazníků než odpovědí.
Předtím, než se pustím do detailní analýzy textu, sepisuji si pár otázek, které mě napadají během čtení a na které se pak snažím najít odpovědi. Co je to vlastně půst? Co se o postu píše jinde v Bibli? A co mimo Bibli? Proč si při tom mazali hlavu olejem? A jaký má význam skrývání svého půstu?
Slovo půst změnilo svůj původní význam. Jeho hlavní těžiště se již nenachází v náboženském chování člověka, ale přesunulo se do roviny zdravotní a estetické: Půst je vnímán jako nějaká dieta. Jde o hubnutí, o detoxikaci organismu, nebo o jiné zdravotní důvody. Pobavilo mě, že článek o půstu jsem našel na stránkách s recepty na vaření. Co bude dnes k večeři? Bude půst!
Když se podíváme do Bible, můžeme v ní najít tři druhy postu: (1) Normální půst, tedy odmítání veškerého jídla, nikoli však vody. (2) Naprostý půst(také zvaný úplný půst), kdy kromě jídla odmítáte také vodu. (3) Částečný půst, který je omezením jídelníčku; jako to udělal třeba Daniel a jeho druzi, když se zřekli části jídla v paláci.[1]
V Bibli najdeme pasáže o tom, jak se postil Ježíš, první církev i celá řada starozákonních postav. Půst je téměř nerozlučně spojován s modlitbou a může sledovat různé cíle jako například uctívat Boha, přibližovat se k Němu; vytvářet ve svém životě prostor pro Boží jednání; pokání nad hříchem – ať už osobní či společné (církev, národ, svět); součást duchovního boje proti zlu; hledání Boží vůle.[2]
Půst se nedrží proto, abychom ztratili na váze, ani aby naše modlitby na váze naopak získaly (to bychom z něj udělali čarování). Půst držíme proto, abychom se skrze omezení těla přiblížili Bohu a vytvořili ve svém životě prostor, ve kterém prosíme Boha, aby jednal. Uvědomujeme si, že Bůh je Pánem i nad našimi nejzákladnějšími životními potřebami, jako je jídlo… To, že půst dává tělu zabrat, na rovinu přiznává žalmista: „Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá.“[3] Půstem oslabujeme tělo, aby se v naší slabosti mohla projevit Boží síla.[4]
Půst byl nařízený v Bibli na jeden den v roce: na Den smíření, den národního pokání a přinášení obětí za odpuštění hříchů (Lv 23,26-32). Po zničení Jeruzaléma přibyly byly čtyři dny, které byly vyhrazeny k připomenutí národní katastrofy. V těchto dnech se konal půst a modlitby.[5]Kromě těchto společných postů pak byly ještě posty osobní, které drželi lidé z nejrůznějších důvodů. Farizeové se postili dvakrát týdně.
Teologický slovník k Novému zákonu k půstu uvádí, že: „Vyjadřuje podřízenost Bohu, … je aktem sebezřeknutí a sebekázně. Až do dnů Nového zákona zaujímá půst v praxi a posuzování židovství tak vysoké místo, že pro pohany je jedním ze znaků židovství.“ [6] Lidé postu přisuzovali až magickou moc, když vyjadřovali přesvědčení, že půst „Odpouští hříchy a léčí nemoci, vyhání duchy a má moc až k Božímu trůnu.“[7]
Kontext
Ježíš svá slova o půstu pronáší jako završení trojlístku židovské zbožnosti – dávání, modlitba a půst. Všechny hrají důležitou roli ve vztahu k Bohu, ale zasahují i náš vztah k bližním. A všechny se dají „ukrást“ touhou po zviditelnění své zbožnosti, jež má zůstat skrytá. Ježíš nám ukazuje, že i půst lze držet pro Boha nebo si jej nechat ukrást vedlejšími (byť bohulibými) motivy.
Text
Starý zákon používá na některých místech jako synonymum pro půst slovní spojení „pokořit svou duši“[8],které souvisí s motivem pokání či zármutku nad hříchem. Viditelně se toto pokoření projevilo ve zvyku oblékat si během půstu žíněnou suknici a sypat si na tělo popel. Jakkoli je takový rozměr půstu důležitý, neznamená předepsané vzezření, na které Ježíš upozorňuje ve spojení s pokrytci.
Doslova říká: „Nebuďte jako zachmuření pokrytci, kteří si nasazují ztrápenou masku.“Slovo zachmuřený (řec. σκυθρωπός) znamená též smutně vypadající a je adjektivem spojeným s pokrytci. „Σκυθρωπός ("s temným výrazem", či " ponurý") je slovo, které se v helénistické literatuře často používá pro označení příslušníků podivných, cizokrajných kultů.“[9]
To slovo naznačuje, že příslušníky jiných kultů šlo poznat už podle zachmuřeného zjevu. „Zbožnost bývá často vyjadřována smutnou a zachmuřenou tváří. Předpoklad je, že život je příliš vážný na to, aby se jeden usmíval nebo dokonce smál.“[10]
Ježíš tyto pochmurné pokrytce dále popisuje jako ty, kdo se tváří ztrápeně. Ještě lepší překlad by byl, že si nasazují ztrápenou masku (čímž naplňují původní význam slova pokrytec – ten, kdo se skrývá za masku a předstírá, že je někým jiným). Řecké slovo ἀφανίζουσιν, kterým toto jednání označuje znamená doslova [svou tvář] ničit, bořit, [nechat] mizet, skrývat, ale také způsobit, že bude k nepoznání díky nějaké změně – tedy změnit, zamaskovat.[11]
Nasazování ztrápené masky je spojeno s kontrastem předvádění se tím, že se pokrytci postí. Navíc s tímto výrazem tvoří v řečtině slovní hříčku: ἀφανίζουσιν (nasazovat ztrápenou masku) je v páru se slovem φανῶσιν, což znamená zářit, zviditelňovat se, ukazovat se, činit zjevným…[12]
Bůh hledí na to, co se děje v skrytu. Bůh (aktivně) hledí na to, co není vidět; hledí do srdce a na jeho nejhlubší motivy. Hledět neznamená pouze zahlédnout či podívat se na něco. Znamená aktivní účast na dění, vyhledávání, oceňování a zájem.
Některé rukopisy přidávají na konec pasáže slovo zjevně: … Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.[13]
Obsah
Podobně jako s almužnou a modlitbou, i zde přítomný čas naznačuje opakovanou aktivitu.[14] Ježíš neříká: „Kdybyste se někdy náhodou postili“, ale půst předpokládá: „až se budete postit.“ Půst byl samozřejmou součástí židovské zbožnosti, na kterou Ježíš navazuje. Svým učedníkům ale ukazuje, jak si nenechat půst ukrást vedlejšími motivy, které jej znehodnotí.
Začíná ukázkou toho, jak půst nedělat (jako zasmušilí pokrytci, co si nasazují ztrápenou masku, aby všem ukázali, jak se postí). Farizeům neupírá jejich bohulibou snahu jít druhým příkladem ve zbožnosti. Svým ostentativním dáváním, modlením a v případě půstu i svým zjevem se stávali kolemjdoucím živými připomínkami toho, že jde o Boha. Jenže tím to v jejich případě končí. Svého cíle (jít příkladem lidem) dosáhli. „Člověk se má rozhodnout, zda v postu sestupuje na dno svých možností, aby poznal možnosti Boží – nebo předvádí svou zbožnost před lidmi.“[15]
Ježíš své učedníky vybízí ke skrytému postu, který je velice osobní a plně se soustředí na Boha. Půst nám má připomínat, „že Bůh je v našem životě tím nejdůležitějším, mnohem důležitějším než … jídlo … Půst staví Boha na první místo. Dělat z toho prostředek k upoutání pozornosti a upřednostňovat lidský obdiv před uctíváním Boha je rouháním. Celá zbožnost člověka musí být upřena na Otce.“ [16]
Ježíš vybízí své učedníky k natolik skrytému půstu, že to nebude poznat: pomaž si hlavu olejem, umyj si obličej a zanech doma svou zasmušilou masku. Dej svůj půst Bohu, který vidí skryté. Ježíšova slova se zde dostávají do „paradoxní polohy: ten, kdo se postí a nezastírá, že se postí, je pokrytec. Zatímco ten, kdo se postí, a přitom se tváří, že ne, pokrytec není.“[17]
Bohu totiž nejde o to, jakou masku si nasazujeme, ale o to, co od půstu očekáváme. Toužíme se v něm setkat s Bohem nebo skrze půst Boha zmanipulovat, aby nám splnil nějaké přání? Nebo chceme získat pověst zbožných lidí? Nebo chceme jít příkladem?
Bůh chce, abychom odložili veškeré masky, když k němu přicházíme. Ježíš vybízí učedníky, aby odložili masku zanedbaného vzhledu. „Židovský půst vyžadoval odpustit si kromě jídla i jiná potěšení, k nimž patřil zvyk potírat si hlavu olejem, aby se předešlo vyschnutí pokožky. Když někdo tyto praktiky opomíjel, bylo zjevné, že se postí.“[18]
Ježíš také vybízí, abychom odložili masku ztrápeného výrazu, protože „půst je služba Bohu. Je znamením a symbolem obrácení k Bohu (μετάνοια), které se odehrává ve skrytosti. Nápadné předvádění se před lidmi maří cíl pravého půstu. Půst před Bohem, Otcem těch, kdo se k němu obracejí, je radost. Proto v něm není místo pro melancholické projevy smutku.“[19]
Teprve, až odložíme stranou všechny svoje masky, postranní motivy a všechny snahy zapůsobit na kohokoliv jiného než na Boha, začneme držet pravý půst, který nás k němu přiblíží. Třeba nám projasní mysl. Třeba díky tomu, že se místo jídla budeme modlit, jasněji uslyšíme Boží hlas. Třeba díky tomu, že se naše fyzické možnosti budou umenšovat, pochopíme, jak velká je Boží moc a zakusíme ji na vlastní kůži. Třeba nás v půstu Ježíš promění, nasměruje a připraví na něco velkého.
Zkusím vám dát jednu lehce postní. Pokud je půst vytvářením prostoru pro Boha, aby jednal v našich životech, pak jej vytvořme. Nevím, čím se běžně krmíte, ale zkuste to nahradit Bohem:
Nevím, co čtete; jestli jsou to novinové články, recepty nebo diskuze na sociálních sítích. Dejte čas, co dáváte jednomu takovému článku Bibli. Nevím, co posloucháte; jestli je to hudba nebo podcasty nebo rozhovory v rádiu. Dejte ten čas poslechu nějaké chvály nebo kázání. Nevím jestli hrajete nějaké hry na mobilu nebo počítači; zkuste ten čas nahradit Biblí. A udělejte to s touto modlitbou, která tomu bude předcházet: „Pane, dávám ti svoje čtení novin, abys mě nasytil svým slovem. Dávám ti svůj poslech podcastů, abych mohl zaslechnout tvé slovo. Prosím, promluv ke mně.“
Pokud to uděláte, na rovinu vám nyní říkám, že jsem nevěřící: nevěřím, že pokud se Bohu dáte k dispozici, nechá to být jen tak. On touží po hlubokém společenství s vámi. Uvidíte, že se s ním skrze tento vytvořený prostor setkáte nově a že začnete zakoušet životodárnou proměnu.
Amen.
[1] Srov. Český studijní překlad: Studijní Bible, s. 1571.
[2] Srov. Český studijní překlad: Studijní Bible, s. 1571.
[3] Ž 109,24 (B21).
[4] Srov. 2K 12,9-10.
[5] Srov. Behm, J. „νηστευω“ in Kittel, Gerhard (gen. ed.). Theological Dictionary of the New Testament, s. IV:928.
[6] Behm, J. „νηστευω“ in Kittel, Gerhard (gen. ed.). Theological Dictionary of the New Testament, s. IV:928-929.
[7]Ibid., s. IV:929.
[8]Používá též ČSP pro překlad heb. עִנֶּה נֶפֶשׁ.
[9] Luz, Ulrich; Koester, H. (ed.). Matthew 1-7 (Hermeneia), s. 303.
[10]Masarik, Albín. „Matthew“ in Constantineau, Corneliu (ed.). Central and Eastern European Bible Commentary, s. 1017.
[11]Srov. BDAG, s. 154, heslo ἀφανίζω.
[12]Srov. Osborne, Grant R. Matthew (ZECNT), s. 237; BDAG, heslo φαίνω.
[13] Slova εν τω φανερω přidává kodex Sangallensis (Δ) z 9. století a některé novější rukopisy (579. 1241. ℓ 2211 pm it).
[14]Srov. Osborne, Grant R. Matthew (ZECNT), s. 237.
[15]Mrázek, Jiří. Evangelium podle Matouše (ČEK), s. 98.
[16]Osborne, Grant R. Matthew (ZECNT), s. 238.
[17]Mrázek, Jiří. Evangelium podle Matouše (ČEK), s. 98.
[18]Keener, Craig S. IVP komentář k dobovému pozadí Nového zákona, s. 69.
[19]Behm, J. „νηστευω“ in Kittel, Gerhard (gen. ed.). Theological Dictionary of the New Testament, s. IV:932.