Žalm 144 biblicka
Sermon • Submitted
0 ratings
· 14 viewsNotes
Transcript
Žalm 144 biblicka
Žalm 144 biblicka
Text: 1Davidův . Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!2Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.3Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?4Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.5Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.6Udeř bleskem, rozptyl nepřátele , vypusť své šípy a uveď je v zmatek,7vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců!8Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná!9Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy.10Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče,11vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná.12Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.13Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol,14náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích.15Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!
I. Ochrana od Hospodina (v. 1-4)
I. Ochrana od Hospodina (v. 1-4)
“Davidův . Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!2Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.3Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?4Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé”
Kontext: . Po smrti Saula a jeho syna Jónatana se David stal králem nad Judou a sedm let sídlil v Chebrónu. Nad ostatními izraelskými kmeny kraloval Saulův syn Íš-bóšet, kterého dosadil Saulův generál Abnér. Sedm let byla mezi Davidem a Izraelem válka, ale David se vzmáhal stále víc, až byl po sedmi letech pomazán za krále nad Izraelem. A Písmo říká:
2 Samuelova 5:17 Když Pelištejci uslyšeli, že byl David pomazán za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. David o tom uslyšel a sestoupil ke skalní pevnosti.
Země byla vyčerpaná občanskou válkou a na Davida se vrhli Pelištejci. David se doptával Hospodina, zda má vytáhnout proti nim a Bůh mu řekl, že mu je vydá do rukou. To je kontext tohoto žalmu. David volá k Bohu, aby ho Bůh vysvobodil a požehnal mu. David volá k Bohu, aby Bůh sestoupil a zničil nepřátele. A Bůh Davidovi odpověděl. Dal mu vítězství u Baal-perasímu.
2 Samuelova 5:20 Tam je David pobil. Prohlásil: „Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel.“ Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomů).
“On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost.” (Žd. 5:7).
Je třeba si uvědomit 2 podstatné věci v tomto textu:
O Davidovi Bůh prohlašuje, že je mužem podle jeho srdce (Skutky 13:22).
Připomeňme si krátce davidovu bojovnou horlivost. Když vojsko krále Saula stálo před bitvou s Pelištejci a Goliáš vyzýval odvážného z řad Izraelců k boji. Toto trvalo 40 dní. Vždy se sešikovali dvě armády a Goliáš vyzýval odvážného z řad Izraelců, aby s ním šel do boje. Nakonec šel David. Přečteme si krátce, co řekl Saulovi.
“Nato David řekl Saulovi: Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, 35vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. 36Tvůj otrok zabil jak lva, tak i medvěda a tento neobřezaný Pelištejec dopadne jako jeden z nich, protože tupil řady živého Boha. 37David dále řekl: Hospodin, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto Pelištejce. Saul tedy řekl Davidovi: Jdi a Hospodin buď s tebou. ” (1 Samuelova 17).
Davidova horlivost v boji se odrážela i v jeho horlivosti ve víře v Boha.
2. Tento žalm neobsahuje žádnou Boží odpověď, která by Davida ujistila o tom, jak věci dopadnou, přesto se David modlí a s naprostojou jistotou vyznává, že ses ho Bůh zastane.
Začátek žalmu je doxologií (chvalořečení). Hospodin je přirovnán ke skále. Zatímco my jsme proměnliví a nestálí, Bůh je neměnný a stálý. Skály také reprezentují místo úkrytu (vzpomeňme na to, kde se David ukrýval před Saulem). Tato myšlenka je vyjádřena i v paralelním 18. žalmu: “Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad.” (3 verš).
2. David spoléhá na Boha i v oblastech válečnictví. Rozumí, že vše, co má, veškerou svou dovednost, má od Pána. To je první důležitá pravda. Nicméně: Bůh dal Davidovi mnohem více nadání a vzručnosti než jeho nepřátelům (jde o speciální požehnání, které mají jen Boží děti), aby obstál v těžkých bojích a mohl za všechna svá vítězství vděčit Bohu. Jde tedy o projev zvláštního Božího milosrdenství.
Je dobré vidět duchovní paralelu s novým zákonem: Tam čteme: “Nakonec, [moji bratři,] posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly. Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát.”
3. Ve 2. verši pak David různými způsoby chvalořečí Bohu a vyjadřuje, že může Bohu důvěřovat ve všem. Chce se schovat v Bohu (proto o Něm hovoří jako o svém útočišti), chce se bránit Bohem, proto o Něm hovoří jako o svém štítu a nakonec chce vítězit převahou jeho síly, a proto píše, že mu Bůh podrobuje lid.
Podobným apelem jsou Žalmy přesyceny. Např v 7. žalmu čteme:
“Hospodine, můj Bože, v tobě hledám útočiště! Zachraň mě před všemi mými pronásledovateli! Vysvoboď mě od nich!” (Žalmy 7:2).
A v 61 žalmu v 3. verši čteme tento nádherný text: “Se zemdleným srdcem k tobě volám z konce světa: Doveď mě na skálu, která je vyšší než já.”
To vše nás vede k tomu, abychom Bohu důvěřovali ve všem, co děláme. Bůh je dost velký, aby naplnil všechny naše potřeby. Vzpomeňmě na slova apoštola Pavla z Nového zákona: “O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. 7A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.” (Fil. 4:6-7).
Ve 3. verši se David nad tím vším podivuje. Proč tak veliký Bůh vlastně shlíží na lidské bytosti?
Hebrews 2:6–10 (ČSP)
6 Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ,Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7 Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil [a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou]. 8 Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že[mu] poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. 9 Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti.
10 Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany.
II. Záchrana od Hospodina (v. 5-11)
“Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.6Udeř bleskem, rozptyl nepřátele , vypusť své šípy a uveď je v zmatek,7vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců!8Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná!9Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy.10Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče,11vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná.”
Zde vidíme Davidovu horlivost v modlitbě. Někdo mi mohl říci, že to vypadá, že přikazuje Bohu. Kdepak.
David pouze natolik důvěřuje Bohu, že k němu přistupuje se smělostí člověka víry. Člověka, který poznal Boha, a kterého Bůh mnohokrát vykoupil.
Bratři a sestry, jak moc se musíme učit od Davida v modlibě. A nejen od Davida, který je pouhým stínem Pána Ježíše.
“On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost.” (Žd. 5:7).
Můžeme rozebírat jednotlivá slova a nebo můžeme vidět celek. Z celku vyvěrá obrovská víra. Ta nezná, jak věci dopadnou, ale ví, kdo je Bůh, a jak jednal v minulosti.
Písmo nás vyzývá, abychom k trůnu milosti přistupovali směle (bez náboženské pokory).
“Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, 20cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, 21a když máme velikého kněze nad domem Božím, 22přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.” (Žd 10:19-22).
Ano, Bůh je svrchovaný. Když se ale modlíme, bratři a sestry, Bible nás nevyzývá k tomu, abychom apelovali vůči skryté Boží vůli (nebo Božím dekretům).
“A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás. 15A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali. ” (1 Janův 5:14-15).
Mnozí chápou “podle jeho vůle” jako něco, co vlastně neznáme, ale co Bůh rozhodne. A když se to pak stane, tak to byla Boží vůle, a když ne, tak to nebyla Boží vůle.
Bratři a sestry, takové učení nenacházím nikde v Písmu. Toto není projev víry. Vy předcházíte před Boha a prosíte ho o něco, co neznáte. Proč raději nevezmete jeho zaslíbení (jeho vůli) a nepřednášíte prosby Bohu podle Božího zjevení.
Písmo např. s jistotou zaslibuje, že Bůh dává moudrost těm, kteří ho žádají. Nedá jí ovšem těm, kteří k němu přijdou s nevěrou a budou v modlitbě vyjadřovat s náboženskou pokorou, pokud je toto tvá vůle, dej mi to či ono.
“Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. 6Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem. 7Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; 8je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.” (Jakubův 1:5-8).
“Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály! 14Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. 15A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.” (Jakubův 5:13-15).
III. Požehnání od Hospodina (v. 12-15)
III. Požehnání od Hospodina (v. 12-15)
Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.13Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol,14náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích.15Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!
Rezonuje s:
Př 30:7-9 O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.